Příběhy

Ahoj, jmenuji se Zbyněk. Asi před dvěma lety jsem s taťkou dělali pořádek ve sklepě. Mezi vším harampádím jsme našli i několik starých kol, která už nikdo nepoužíval, protože jem je v průběhu doby vyměnily za kola nova ta stará jsme (nejjednodušeji) schovali. Když jsme ve sklepě uklidili, chtěli jsme tam dát i ta kola. Jenže, ať jsme je dali kamkoli, rovnali sebevíc, vždy přebývaly a překážely. Tak jsme s bráchou přemýšleli, co s nimi. Novější kola jsme dali příbuzným pro děti, ale i tak zbyla tři kola, se kterýma jsme nevěděli, co máme dělat. Taťka rozhodl, že je o víkendu zaveze do šrotu. Několik dní před tím jsem naštěstí hrál na počítači a měl jsem zapnuté rádio, ve kterém mluvili o nadaci "Kola pro Afriku" a rozhodl jsem se, že do toho půjdu a kola sešrotovat nedám.Oznámil jsme rozhodnutí rodičům, ti nic nenamítali. Podmínkou odebrání kol nadací ale bylo, že kola musí být pojízdná a to ta naše nebyla. Takže pro několik následujících dní bylo “o zábavu” postaráno. Museli jsme vyměnit duše, nové pláště a řetězy aj. (vždyť to znáte). Když už jsme uvedli kola do pojízdného stavu, našli na internetu nejbližší sběrné místo a telefonicky jsme se domluvili a kola tam odevzdali. Jsem rád, že jsme to udělali. Měl jsem ze sebe dobrý pocit, protože naše nepotřebná kola ještě někdo použije.