Příběhy

V květnu letošního roku jsme s maminkou byli hrát golf na hřišti u Olomouce. Jezdíme zde vcelku pravidelně.

Pamatuji si, že ten den byl pátek. Nedělo se nic neobvyklého. Při patování se najednou ozvala hrozná rána. Odhodil jsem golfovou hůl a utíkal směrem k silnici. Uviděl jsem červenou Škodu Rapid nabouranou přímo do stromu.

Když jsem přiběhl k havárii, řidič auta ležel na volantu. Pokusil jsem se otevřít dveře. Dveře naštěstí otevřít šly a já začal mladého muže tahat z automobilu. Vzpomínám si, že jsem se v tu chvíli vůbec nebál. Za okamžik přiběhla i maminka, která se společně se mnou pustila do poskytování první pomoci. Další okamžiky šly ráz naráz: běžel jsem do recepce hřiště pro deky, maminka mezitím kontrolovala základní životní funkce a já se snažil s postiženým stále udržovat kontakt. Pak jsem volal záchranku. Než přijela, podařilo se nám muže zabalit do dek, aby měl teplo. Také jsme obvázali několik tržných ran.

Když sanitka se zraněným odjela, teprve pak na mě dolehl stres a vyčerpání. Uvědomil jsem si, jak je lidský život velice křehký a jak nelehkou práci vykonávají záchranáři. Mladíkovi jsme jako jediní z přítomných poskytli první pomoc. Smutné je, že se k nám nikdo nepřidal, i když šlo o záchranu lidského života.

Největší odměna však na mě čekala v srpnu. Mladík si zjistil, kde bydlíme, a po vyléčení nám přišel poděkovat.