Příběhy

Loni na konci prázdnin jsem se strašně nudil a tak jsem seč rozhodl zajít za mým sousedem Davidem Ružinským a zeptat se jestli se nechce projet na kole,David souhlasil a tak jsme jeli ,hned nám bylo jasné kam do Zlatník.Cesta tam je totiž klidná a celkem rovná.Byl už večer a stmívalo se,takže když jsme dojeli asi 500 metrů za Slavkov byla už tma,ale světla které jsme měli na kolech nám stačili dostatečně na to abychom osvětlili silnici před námi no a tak jsme poklidně projížděli tmou a poslouchali jsme noční zvuky když v tom nás vyrušil zvuk jiný ale taky se dal zařadit mezi ty noční ale něco nesedělo bylo to kočičí mňau,ale jiným hláskem jako má malé kotě a to mňau znělo tak zoufale a smutně.Bylo jasné že kočka,která ho vydávala byla zesláblá,protože to nebylo skoro slyšet.A tak jsme se rozhodly,že tu kočku najdeme a zjistíme co ji je.Jenomže ať jsme hledali jak jsme hledali kočka nikde ž vtom zase to mňau bylo to v příkopě přímo vedle nás hned když jsme to zaslechli podívali jsme se směrem odkud to vycházelo,ale kočka zase nikde jenom zabalená igelitová taška s pár malými dírkami a když už jsme chtěli odejít tak se taška pohnula.Když jsme tašku zvedli rozvázali uzel a nahlédli dovnitř co nevidíme dvě malá,vyhublá,žíznivá,hladová a trochu nemocná(jedno kýchalo) koťata a kdyby o ně bylo lépe postaráno byla by to nádherná stvoření.To první co nás napadlo,že je vezmeme domů a postaráme se o ně hned jsme začali naše plány naplňovat jeli jsme domů,tam jsem šel oznámit mamce že jsme s Davidem našli koťata v igelitce a mamka i přestože koťata nechtěla smilovala se a od té doby máme našeho kocoura Igora a David má Garfilda teď už je o oba dobře postaráno a občas vidím z okna jak si spolu hrají na zahradě.Igora si oblíbila i mamka a teď je to její mazánek.Jsem rád že jsem se tenkrát s Davidem jel projet a koťata jsme našli protože jinak by tu už asi nebyli.