Příběhy

Ztracená holčička
2012
Radka Šrolová, 12 let let
ZŠ V Domcích 488

Když mi bylo asi sedm let, hned na začátku prázdnin jsem jela s mamkou na dovolenou k blízkému rybníku v Dolcích. Bylo to tam pěkné a moc se mi tam líbilo.

Jednoho dne se mamka rozhodla, že si odpočine a po obědě nepůjde k vodě. Já jsem ale k vodě hrozně moc chtěla a nechtěla jsem se nechat takhle rychle odradit. Brečela jsem, přemlouvala , ale mamce se nechtělo. Nakonec dostala nápad. „Dobře, můžeš jít k vodě,“ řekla, „ale budeš muset jít úplně sama!“ Vyvalila jsem na mamku oči. „Sama?!“ Zeptala jsem se, pro případ, že by mi najednou do ucha vlezl mluvící brouk a mluvil za mamku nebo tak něco. Žádný brouk to nebyl, mamka tentokrát přemluvila mě (až po velkém řevu), a za chviličku už jsem si kráčela po cestě s ručníčkem v ruce a s kloboučkem na hlavě.

Když jsem se pořádně vykoupala, sedla jsem si na deku a odpočívala. Po chvilce už mě to nebavilo, tak mě napadlo, že půjdu na hřiště, které bylo hned u rybníka. Sotva jsem tam přišla, spatřila jsem malou holčičku (mohly jí být tak tři roky), jak sedí na houpačce a brečí. Pořád po ní pokukovali lidé. Přišla jsem za ní a zeptala se: „Co se ti stalo?“ Holčička chvíli vzlykala a pak řekla: „Ztratila jsem se mamince, nevím, kde mám maminku?“ Chvíli jsem přemýšlela, co by se s tím dalo dělat, a pak jsem jí řekla : „Počkej tady na mě, já půjdu pro změnu pro svou maminku, a ta ti pomůže.“ Holčička byla ráda.

Rychle jsem běžela do kopce, po trávě, po rovině, až jsem konečně byla v chatě. „Mamííí, mamííí, viděla jsem malou holčičku, brečela a říkala, že se ztratila!“ Křičela jsem, hned jak jsem vešla do chaty. Mamka mi nejdřív nechtěla věřit, ale nakonec se mnou šla.

Moje mamka se holčičky na všechno zeptala a rozhodla, že půjdeme k jedné restauraci, která byla kousek odsud. Hned, jak jsme tam přišly, přiběhla k nám ustaraná paní a holčičku si vzala. Holčička však dál plakala. Paní nám vysvětlila, že je holčičky teta a má ji dneska na starost, že už ji asi půl hodiny hledá. Strašně moc nám děkovala. „Bůh ví, jak by to dopadlo, kdybyste ji nepřivedly“, ustrašeně povídala.

My jsme se s mamkou usmály a odpověděly, že jsme rády, že to dobře dopadlo. A já jsem byla dvakrát ráda, mamka se šla nakonec se mnou také vykoupat.

Příběhy

Záchrana lidského života

Kdybych řekla, že mi moje kamarádka zachránila život, nejspíš si představíte takový ten dramatický scénář, kdy jsem utrpěla nějaké smrtelné zranění a kamarádka běží s lékárničkou v ruce a telefonem vytáčejícím záchranku u ucha mě zachránit. Takhle je ...

celý příběh »

Kontakty

Dětský čin roku
Radlická 3201/14
150 00 Praha 5

e-mail: info@detskycinroku.cz
tel.: +420 732 77 46 76

Generální partner: whirlpool.cz

Mediální partneři: ucitelskenoviny.cz alik.cz poski.com Rádio Junior

Partneři: seznam.cz Creative Republic mppraha.cz amosvision.eu chocotopia.cz

Záštita: praha.eu msmt.cz