Příběhy

Jmenuji se Sára Švánová a je mi 13 let. Bylo to někdy v listopadu, když jsme se ve třídě, která na škole nemá moc dobrou pověst, domlouvali na vánoční besídce.Tam si také tradičně předáváme dárky, takže jsme se měli rozhodnout, jestli si dvojice zvolíme nebo budeme losovat. V tu chvíli začali padat negativní názory. „A co když si vylosuju toho s kým se vůbec nebavím ?„Ale tomu a tomu já žádný dárek dávat nebudu..“ Když do toho vstoupil nápad,

vybrat ty peníze za které by jsme dárek kupovali, a raději je poslat na konto nějaké nadace.

Většina byla okamžitě pro, jiné jsme museli chvíli přesvědčovat a pak jsme začali hledat další informace na internetu. Peníze nám přibývali a už jsme měli vybranou i organizaci, na které nás upoutalo motto : SKUTEČNÝ DÁREK, a co se k vánocům hodí víc.. V globální výchově jsme počítali, co všechno bychom za danou částku mohli lidem, nejen do chudých částí Afriky, pořídit pro lepší život.Objednávali jsme všechno přes internet, a na webové stránce byla ke shlédnutí i videa na kterých byly šťastné tváře lidí, kteří byli zrovna obdarováváni třeba kozou. Nakonec jsme obdrželi certifikáty za „veselou“ kozu , 60 kuřat, 8 kanystrů na vodu a školní pomůcky pro několik dětí. Myslím, že z toho měli radost nejen obdarovaní, ale i my. Peníze jsme využili mnohem lépe, než kdybychom spolužákovi či spolužačce koupili nějakou „blbinu“ která by byla někde na poličce pod velkou vrstvou prachu. Příští rok snad zorganizujeme něco podobného. A myslím, že všichni jsme na tom lépe než například lidé v Africe. Kdyby se každý z nás rozhodl pomoct, třeba jenom trošičku, život mnoha lidí by dostal úplně jiný směr.