Příběhy
Zachráněný MaxZŠ Unhošť po prázdninách Gymnázium Hostivice
Ahoj, chtěla bych se s vámi podělit o jednom dobrém skutku, který jsem udělala se svojí maminkou.
Jednou jsem šla s mojí mámou domů a já jela na koloběžce.Pak jsem zahlédla nádherného Zlatého retrívra, protože jsem v té době neměla psa nevadil mi, ale protože jsem jednou měla špatnou "zkušenost" s jedním psem tak jsem měla trochu strach.
Tak jsem koukala, ale nikde kromě mě a mámy ani noha, pak až jsem zjistila že se ten pejsek ztratil, ale mohl být i opuštěný.Mohl být i opuštěný, ale to by byl zanedbaný a neměl by tak lesklou srst a byl by hubený, ale v pejskově případu to nesedí.
Pak ten začal dělat kroky, protože potom došel až ke mě.Trochu jsem se ho bála, ale s mámou to bylo jiné, tak jsem se nebála.Tak jsme došli domů a ten pejsek šel s námi celou cestu.Máma mi řekla že potom když nebudeme vycházet uteče.Ale po několika hodinách jsem si všimla že on sedí před dveřmi!
Máma mi tedy řekla že dokud nezmizí do rána tak se koukne na číslo jeho obojku a na Městském úřadě se zeptá komu patří, máma koneckonců na Městskym úřadě pracuje tak to věděla hned.Pak jsme zavolali jeho majitelům a ty jsi pro něj došli.Oni mi dali bonboniéru, protože jsem byla ještě menší a řekli nám že se ten pejsek jmenuje Max a že byl tak hodný kvůli tomu, že je cvičený a šel za mnou, protože je na děti zviklí a sám bydlí v rodině kde jsou dvě děti.To byl můj čin, na který nikdy nezapomenu!