Příběhy

Jsou to už dva roky, co jsem poznal v šermu jednu úžasnou holku. Je to takové sluníčko, milá a přátelská. Momentálně je jí přes patnáct, chodí do 9.třídy v Opavě, ale bydlí v blízkém Hradci nad Moravicí. Jmenuje se Zuzka Raidová a mimojiné provozuje hromadu zájmů a koníčků. Já se ale rozhodl napsat o ní z důvodu její zapálenosti pro ekologii a třídění odpadů. Pokud se někde v rodinách třídí odpad, tak většinou na papír, sklo a plasty. Ona však zašla ještě dál … V jejím pokoji najdete nejen koš na tyto tři odpady, ale i hromádku hliníku, nebo třeba misku plnou kovových zbytků (např. z propisek). Špinavou petku nejdříve vypláchne a sundá etiketu, stejně jako papírovou nálepku ze skleněné láhve. No, někteří asi říkají, že už je to trochu přehnané, ale ona by vám řekla, že není a hned by vám předložila hromadu argumentů. Například jsme nedávno šli po ulici, když jsme zahlédli v kaluži plyšového netopýra. Společnými silami jsme ho vytáhli a ona hned povídá : „Jé, ten je krásný, dokonce je celkem v pořádku, stačí trochu pospravit křídlo…“ Nevím, kde netopýr skončil, ale na tom nezáleží. Jak totiž Zuzka říká : „Sama tuhle planetu sice nezachráním, ale aspoň dám dobrý příklad.“ A potom většinou s úsměvem dodává, že až přijde konec světa, bude mít aspoň čisté svědomí. O to ale tady nejde. Důležité je, že už v patnácti má srovnané myšlenky mnohem lépe, než leckterý dospělý, a dokonce je uvádí ve skutečnost. Proto si myslím, že si ocenění dětský čin roku opravdu zaslouží.