Příběhy

V naší škole, konkrétně naše třída, děláme projekt ,,Stáří“. Proto jsme se vžili do života starých lidí a jezdíme do různých domovů důchodců poblíž naší vesničky Deblín. Do domova přinášíme radost. Většina obyvatel domova má z naší návštěvy obrovskou radost. Jak jim vlastně pomáháme? No, není jednoduché na to odpovědět, ale my odpověď známe. Pomáháme jim tím, že jim přinášíme radost. Nepřipadají si tak osamocení, když jsme po jejich boku a povídáme si s nimi a vzpomínáme společně na jejich krásné vzpomínky z mládí. Vyslechneme jejich potíže, podpoříme je a nejen my z toho máme výborný pocit. Nevím, jestli to přijde někomu jako pomoc, ale pro nás to znamená strašně moc a těší nás už jen to, že nás zapojují do svého života, že nám věří, sdělují nám svoje problémy i ty nejlepší chvíle, které prožili. Dovolila bych si zmínit, že se nám také stalo, že nás jedna obyvatelka brala jako personál a oslovila nás jako ,, Sestřičko" což pro nás byl nepopsatelný zážitek. Na Valentýna jsme je šli navštívit a zanést jim přáníčka, aby si nepřipadali, že jsou sami a aby věděli, že existuje někdo, kdo je má opravdu rád a záleží mu na nich. Pro nás je to nepopsatelná radost. A proč to děláme? No proto, že na staré lidi ostatní často zapomínají, protože jejich blízcí si většinou pořídí vlastní rodinu a na ně úplně zapomenou a proto jsme tady my, abychom je ujistili, že nejsou sami. My to bereme jako velkou pomoc.