Příběhy

<p>Dobrý den! Ráda bych vám popsala událost, která se stala asi před 3 lety, avšak dodneška mě poznamenala. Bylo jednou takové deštivé podzimní odpoledne a moje maminka se rozhodla, že mě a moji mladší sestru Alžbětu s dědou pošle na procházku. No a tak jsme vyrazili. Jako nejlepší místo nám přišla řeka Sázava, která protéká naším městem. Došli jsme až k ní a dívali se na silný proud, který uháněl korytem. Děda pořizoval pěkné fotky, a tak jsme si vlezli například na nízký strom a nechali se fotit. Bylo to hezké, dokud se Bětka nepřiblížila k vodě. Kousek od břehu vedla taková malá pěšinka bahna a Bětka se rozhodla, že si na ni stoupne, aby mohla zjistit, jestli je voda studená, nebo ne. Děda ji sice varoval, ať tam nechodí, ale ona neposlechla. A vtom vidím, jak spadla do vody. Krve by se ve mně nedořezal. Bětka se křečovitě držela kluzkého bahna, nohy jí vlály, jak moc silný byl proud, a oči se jí nahromadily slzami. Otočila jsem se na dědu s jistotou, že jí pomůže, ale děda se jen smál a celou akci fotil. A tak jsem skočila do vody za sestrou a snažila se ji vytáhnout. Proud byl opravdu velice silný, takže se mi to nejdřív nedařilo, ale nakonec jsem ji vytáhla nahoru, přičemž jsem se poté sama vyškrábala na nohy. Byl to ten nejhorší zážitek v mém životě a nikdy na to nezapomenu. Kdybych pro ni neskočila, myslím, že by se za chvíli pustila, protože bahno bylo opravdu velice kluzké, a bůhví, kam by ji až odnesl proud. Vím, že to nejspíš není uctyhodný čin, ale já žiju s pocitem, že jsem pomohla člověku, a klidně bych to udělala znova. Zuzana Lejnarová</p>