Příběhy

<p>Mé jméno je Michal a bydlím v malé vesničce Litultovice. Jsem úplně normální kluk, jako každý jiný, ale vždycky rád pomůžu. V naší rodině jsme tři chlapi na jednu mamku. Je moc šikovná, stíhá zahradu, nákupy, dům, stará se o dědu a babičku. S úsměvem vždycky sbírá ty naše nepořádky. A ještě si stihne poradit se svou prací v mateřské škole. V září ale dostala v práci novou funkci. Musí řešit papíry, učit děti a ještě se o nás starat. I při nejlepší vůli některé věci nestíhá. Žehlení a praní není moje doména a tak jsem si řekl, že pomůžu s nákupy a vařením. Mamka sice říká, že se to všechno zlepší, až všechno vyřeší. Ale je březen a její práce nějak neubývá. Mě, to ale nevadí. Já rád zajdu pro nákup, když vím, že jí to udělá radost. Někdy přijde až kolem osmé hodiny. Začíná jaro a už se těší do zahrady, má ji jako relaxaci. Takže jsem se pustil do přípravy večeří, dělám to rád. Občas mi mamka řekne, že jsem její poklad, že by nevěděla co dělat, kdyby mě neměla. Vždycky mi to dodá chuť v pomáhání pokračovat. Tady vidíte, že i taková maličkost dokáže potěšit. Mamka byla utahaná a ani neměla chuť se smát a bavit se s námi o obyčejných věcech. Teď je spokojená, ví, že se může na někoho doma spolehnout. A i když se mi do toho někdy nechce, přece to udělám. Dostanu totiž ten nejkrásnější dárek i za tak zdánlivě nevýznamnou pomoc a tím je maminčin úsměv.</p>