Příběhy

<p>Když se na Slovensku ve Vysokých Tatrách v roce 2004 nad lesy prohnal velký orkán, tak za sebou zanechal tisíce popadaných stromů. Když jsem potom přijel za babičkou do Vysokých Tater, myslel jsem, že jsem někde jinde. Les mi připomínal měsíční krajinu. Hned mě napadlo, že krajině můžu pomoci zasazením několika stromů. Proto jsem zašel za strýcem, který je dobrovolný ochránce TANAP u, aby mi sehnal nějaké sazenice stromků a pomohl vybrat vhodné místo. Protože v Tatrách chtěli mít stromy zasazené pouze ze sazenic stromů, které tam rostly dříve, měl s tím i strejda problém. Nakonec se mu to ale povedlo. Nyní přišlo na řadu hledání vhodného místa. Protože kořeny stromů se nesměly vytáhnout, aby případný déšť nezpůsobil erozi a vyplavování půdy, také nebylo hledání nejjednodušší. Strejda ale opět nezklamal a našel místo v osadě Nová Polianka. Nejprve jsme si museli, můj strýc, bratr, bratranec a já, vykopat asi 50 cm hlubokou díru, trochu ji prokypřit a zalít vodou. Až se voda vpila do hlíny, tak jsme sazeničku obsypali půdou a pořádně upěchovali, aby držela. Sice jsem zasadil pouhé dva stromy, ale kdyby se nás našlo víc a každý by zasadil jeden nebo dva stromy, už by to určitě vypadalo dominantněji. O velkých prázdninách se zajdu podívat, jestli jsou stromky v pořádku a jestli prospívají. Vím že má malá pomoc Vysokým Tatrám moc nepomůže, ale chtěl jsem nějak zničeným Tatrám pomoci.</p>