Příběhy

<p>Jmenuji se Markéta Pelikánová a je mi deset let. Chodím do Základní školy v Tachlovicích. Mám tři sourozence: čtyřletého Ondru, šestiletého Toníka a dvanáctiletou Terku, ta je v mém příběhu důležitější než já, jelikož ona v něm hraje roli velké zachránkyně a já jen roli té zachráněné. Náš příběh začíná v Rakovníku. Byly jsme ještě malé holčičky a jely jsme s tetou Libuškou Ludvíkovou (která také není důležitá) do Rakovníka, kde jsme se zúčastnily plaveckého kurzu. Tereza už plavala celkem dobře, ale já jsem teprve plavala pod vodou a nedokázala jsem se nadechnout a přitom se nepostavit. Paní instruktorka se nás ptala, kdo si s ní chce jít zaplavat do velkého bazénu. Šla s ní jen má sestra a několik velkých dívek. Pak jsem se ale zeptala, jestli mohu jít také. Byla jsem přesvědčena, že už to v tom velkém bazénu zvládnu. U něj se mne ještě jednou paní instruktorka zeptala, jestli tam opravdu půjdu. Já jsem dostala strach a řekla, že se budu jen dívat. Tak paní instruktorka odplavala. Tereza byla u kraje, skákala do vody a já se na ní jen dívala. Pak jsem si ale řekla, že bych to mohla zkusit. Ale jen u kraje !!!!! Terka byla právě na jednom velice vysokém skokánku a přemýšlela, jestli z něj skočí nebo ne. Když si říkala, že to asi nezvládne, zahlédla ve vodě pod sebou zmítající a topící se postavu, stěží mě poznala, ale hned jak mě viděla skočila dolů do vody z toho vysokého skokánku. Jenže ani ona v bazénu nestačila. Chvíli jsem se topila já a chvíli ona. Nakonec jsme se ale dostaly na břeh živé a zdravé. Terka se mě hned ptala, co jsem v tom bazénu dělala. Stalo se to asi tak: Po chvíli mě přestalo bavit jen se dívat a řekla jsem si, že poplavu. Tak jsem si vlezla do vody, nadechla se a začala plavat (samozřejmě pod vodou). Udělala jsem ale jen pár temp a už mi došel dech. Okamžitě jsem si chtěla stoupnout a nadechnout se. Po chvilce jsem ale zjistila, že stojím pod vodou. Hned jsem kolem začala horlivě hrabat a vdechovat vodu. Nikdo až na Terezu si mě nevšimnul, protože jsem nekřičela. Tak takový je můj příběh. Nenapíši, že se mi moc líbil a těším se na další topení, protože to si opravdu zopakovat nechci!</p>